O psychedelikách a psychedelické renesanci slyšíme čím dál častěji. Tento růst popularity s sebou však nese své stinné stránky, o kterých se však živá diskuse moc nevede. Dnešní vývoj psychedelické renesance je tedy postavený na domněnkách, které mohou dřív nebo později vést ke zklamání, obzvláště pak u lidí, kteří se do psychedelické kultury zapojují aktivněji. Přesně pro tyto lidi je psán tento článek, který nejen poukazuje na ony stinné stránky, ale snaží se i předat inspiraci a konkrétní možnost, jak tento dnešní vývoj ovlivnit. Cestu, kterou článek nabízí, je úmyslné vytvoření společenského hnutí, které spojuje psychedelika s demokracií a mezilidským rozvojem. A Vy jste do něho zváni!

Kam směřuje psychedelická renesance?

Je to jedenáct let, co psychiatr, vědec a spisovatel dr. Ben Sessa vydal svou knihu (I), kde dal rostoucímu zájmu pro psychedelika v mainstreamové kultuře jméno “psychedelická renesance”. Jedná se o renesanci, jelikož takovýto zvýšený zájem již existoval, ale v roce 1971 byl potlačen tím, že tyto látky byly zakázané na globální úrovni Spojenými Národy. Jako akademik a lékař Sessa volal po změně přístupu společnosti k drogám jako LSD, DMT, lysohlávky a MDMA, a přitom se opíral o výzkum, který prokazuje jejich potenciál pro léčbu řady diagnóz ve zdravotnictví. To, že psychedelika mají potenciál i pro zdravé lidi mimo zdravotnictví, zmínil krátce pod titulkem „Reakreační užívaní drog pro psycho-spirituální růst“. Tímto kategorizoval využívání psychedelik na buď léčebné, nebo rekreační, což je dle mě příliš jednoduché a také problematické. Problematické, protože když se bavíme o drogách, tak slovo “rekreační” má v naší kultuře negativní význam, kterým jsou jisté druhy užívání psychedelik znehodnocovány. A příliš jednoduché, protože existuje řada psychedelických praktik, které jsou někde mezi rekreací a léčbou (např. samoléčba nebo seberozvoj) nebo mohou mít navíc jiné prvky (např. šamanské ceremonie, umělecká práce, mikrodávkování).

Co však jeho kniha dokázala, je, že dala dnešní éře psychedelické kultury jméno, které se ujalo. O psychedelické renesanci se dnes píše ve vědeckých žurnálech(II) a v médiích světových(III) i českých (IV). Skrze takovéto kanály se témata spojená s psychedeliky dále dostávají do mainstreamu, kde mění myšlení širší veřejnosti. Jaká témata to však jsou?

Podobně jako v knize od Bena Sessy to jsou témata orientující se hlavně na užívání psychedelik v rámci zdravotnictví. Sami zvažte, jestli jste již slyšeli o termínech jako psychedeliky asistovaná terapie, psychedelická klinika nebo o potenciálu psychedelik v léčbě deprese, závislostí, post-traumatické stresové poruchy (PTSD) a jiných diagnóz. Nejsem však sám, který si tohoto vývoje psychedelické renesance všímá. V roce 2020 mě zaujala prezentace v Praze, kde mexický antropolog Gabriel Amezcua Noriega ve své magisterské práce(V) identifikoval čtyři psychedelické subkultury. Každá z nich má svou ideologii, skrze kterou chápe a jedná ve světě pro dosažení svého cíle. Mezi tyto subkultury patří experimentální (kde cílem je svoboda), tradiční (spiritualita), ale ty dvě dnes nejmocnější jsou právě subkultury vědecká (výzkum) a byznysová (peníze), které společně udávají směr psychedelické renesanci k medikalizaci.

Proč medikalizace nestačí?

Medikalizace je změna legislativy týkající se psychedelik, která zpřístupní jejich užívání pro léčbu diagnóz v rámci zdravotnictví. Šamani s jejich metodami mimo západní zdravotnictví a psychonauti, kteří diagnózu od zdravotníka nemají, tedy zůstávají v undergroundu. Snad nejjasnější příklad medikalizace najdeme v Austrálii, kde se vláda nedávno rozhodla dát psychiatrům možnost předepsat psilocybin nebo MDMA pro léčbu určitých pacientů (detailnější rozbor v češtině najdete zde). O medikalizaci také slyšíme u nás a prakticky z malé části již proběhla, když v Praze s pomocí investiční skupiny Miton vznikla klinika Psyon. Zde trénovaní odborníci poskytují vybraným pacientům (zatím jen) ketaminem asistovanou terapii(VI).

V USA si investoři, jako například miliardář Peter Thiel, také uvědomili potenciál psychedelického zdravotnictví. Navíc se proslavilo mikrodávkování, a to zejména mezi lidmi v nadnárodních korporacích v Silicon Valley. Nyní již existuje celý průmysl, který na americkém akciovém trhu má 50 psychedelických korporací, kdy tři z nich mají hodnotu nad jednu miliardu USD (VII). Tento vývoj doprovázejí také určité stinné stránky dnešní psychedelické renesance, které se projevují v tendencích komercializovat, přehánět tvrzení a agresivně patentovat(VIII). Tyto stinné stránky jsou dobrým důvodem, proč bychom se měli pozastavit a kriticky zvážit vývoj integrace psychedelik do mainstreamu. Chceme psychedelický kapitalismus s chamtivostí, nebo doufáme, že právě pomocí psychedelik z takovýchto tendencí dokážeme vyrůst?

Zde mi přijde relevantní citát z nejnovější knihy Stanislava Grofa, kterým reaguje na vážnost globální krize, ve které se nacházíme…

„Poznatky, které vzešly z výzkumu holotropních stavů vědomí, přinášejí nové vhledy ohledně povahy a kořenů lidské agresivity a chamtivosti a mohly by vést k rozvinutí účinných strategií ke zmírnění destruktivních a sebedestruktivních tendencí lidského druhu.“
(Cesta Psychonauta – díl druhý, 2019, str. 156)

Stinné stránky však nejsou tím jediným, čeho bychom si měli být vědomi. Medikalizace je často vnímána jako slib, který nám, členům psychedelické kultury, dodává naději, že legislativu skutečně lze změnit. Slib, že zdravotnictví je pouhým prvním krokem psychedelické renesance, po kterém přijdou další změny legislativy, které rozšíří přístup lidem i mimo zdravotnictví. Ben Sessa tohle ve své knize pojmenoval rekreačním užíváním pro psycho-spirituální růst. Slovo slib zde používám naschvál, protože mimo lákavou představu a víru v dobrá slova lidí, kteří již aktivně budují psychedelický zdravotnický průmysl, nemáme moc důkazů o tom, že budou skutečně investovat svůj čas a peníze do následujícího rozšiřování přístupu. Medikalizace by pro většinu nynějších velkých hráčů v psychedelické kultuře vytvořila možnost sebeobživy skrze klinickou práci s psychedeliky. Opravdu pak budou investovat svůj volný čas na propagování širšího přístupu k psychedelikům, který by navíc mohl ohrozit výdělečnost jejich byznysu? Jako příklad zde můžeme zvážit to výše zmíněné agresivní patentování, které spíše vypovídá o snaze přístup monopolizovat než demokratizovat. Nebo bychom si mohli připomenout kauzu Compass Pathways, kde tato jedna z největších zdravotních psychedelických korporací se snažila bránit širšímu zpřístupnění psychedelik v Oregonu, kterou si přímou volbou odhlasovali zdejší občané před pár lety(IX).

Ve slibu medikalizace nacházíme naději, ale je nutné zvážit, že korporace mají vůči svým majitelům povinnost maximalizovat zisk. Je tedy málo pravděpodobné, že budou hájit rozšíření přístupu, protože by se tím dobrovolně vzdávali svých výhodných tržních podmínek. Například by tak riskovali, že někteří z jejich potenciálních pacientů/zákazníků budou chodit místo jejich kliniky za autentickými šamany anebo osobami nabízejícími jiné modality psychedelického léčení. Ovšem dle Národního psychedelického výzkumu 2019-2021 je v Česku značná část obyvatelstva, která již užívá psychedelika v undergroundu nejen jako zábavu, ale právě i pro osobní rozvoj a spirituální a existenciální důvody (X). Pro ty z nás, kteří do této skupiny spadají a nemají jednu z vybraných diagnóz, medikalizace jednoduše není řešením.

Co by tedy tím řešením být mohlo?

Je čas pro Psychedelické kulturní obrození?

Můžeme se podívat na ten případ Oregonu, kde dospělí občané již nyní mohou chodit za licencovanými facilitátory na psilocybinová sezení, a to z jakéhokoliv důvodu (nejen pro léčbu diagnózy). Přístup tedy mají lidé, kteří chtějí užít psilocybin pro léčbu, spirituální praxi, osobní rozvoj, nebo i filozofické rozjímání. Toto rozšířené zpřístupnění lysohlávek dělá obyvatele Oregonu průkopníky v psychedelické renesanci. A způsob, jakým se ke změně dostali, je možné uplatnit ve všech demokratických zemích, protože se jedná o praktikování jedné ze základních demokratických hodnot.

Ke změně se můžeme dostat dvěma směry – shora dolů, což se projevuje ve snaze změnit přemýšlení politiků a byrokratů ze strany psychedelických korporací a elitních figur, což dnes vidíme spíše u medikalizace, ale také obecně (lobbování atd.). Ta alternativa, o které mluvím, je změna zdola nahoru, kde se změní přemýšlení a diskuse o psychedelikách mezi námi občany, a tedy i v mainstreamové kultuře. Jakmile bude většina obyvatel podporovat rozšířené zpřístupnění psychedelik (nebo mu aspoň neoponovat), tak na změně začnou pracovat i členové politických stran, které mají občany zastupovat… Tedy pokud jim půjde o popularitu, hlasy a peníze.

Jakým způsobem občané uvažují o psychedelikách, a jak se o nich mezi sebou (ne)baví, ovlivňuje veřejnou diskusi neboli naše kolektivní vědomí. Na to jsou právě napojeny ty demokratické hodnoty, které můžeme vidět například ve schopnosti vést společnou, slušnou a otevřenou diskusi, nebo si vzájemně vyslechnout své názory a opatrně je také zvážit. Z života vím, že během takových kvalitních diskusí si můžeme uvědomit, že přehlížíme něco, co druhý naopak zdůrazňuje, což podporuje procesy učení a zvyšování vědomí. Tuhle dynamiku můžeme vidět i v symbolu jin jang.

Takto se časem můžeme konstruktivně posouvat dále, jako jednotlivci i jako kolektiv. Zdokonalování se v takovýchto schopnostech nazývám mezilidským rozvojem. Ovšem stačí se podívat na Facebook nebo na politické debaty a zjistíme, že takové smysluplné interakce mezi lidmi jsou dnes spíše vzácné, což však neznamená, že změna není možná.

Například dlouholetá práce zahraničních i českých expertů a organizací částečně destigmatizuje psychedelická témata u veřejnosti. Lidé se taktéž dozvídají o léčivém potenciálu psychedelik. Významnost těchto kolektivních změn v našem chápání psychedelik se projevila i u nás v ČR v nedávné a známé kauze Kordysových, když trestaným poskytovatelům ayahuasky tehdejší prezident Miloš Zeman udělil milost. Tenhle čin vnímám jako důkaz, že česká kultura je připravena na živější diskusi o psychedelikách.

Nabízím tedy něco, co zde ještě nebylo, a to je společenské hnutí – Psychedelické kulturní obrození, které je postaveno na mezilidském rozvoji s misí integrovat psychedelika do mainstreamové kultury. Jak můžeme kultivovat harmonické vztahy a demokratické rozhodování v našich životech? Workshopy, které již v rámci hnutí organizujeme, odpovídají právě na tuto otázku a jste na ně zváni. Workshopů a psychedelických projektů však může přibývat, jak napověděly nápady, které během posledního měsíce přišly od některých členů hnutí. S námi neočekávejte pasivní poslouchání před pódiem s expertem u mikrofonu. My vycházíme ze základní demokratické myšlenky, kde každý člověk si je rovnocenný, takže se zde snažíme sedět na stejné úrovni, komunikovat z očí do očí a podporovat aktivní zapojení do dění všech přítomných. Chcete být součástí prvního psychedelického hnutí?

Odměna za tuto práci může být nejen legislativní zpřístupnění psychedelik v ČR, ale také podílení se na obrození kultury směrem k většímu porozumění, smysluplnosti a harmonii. Já k tomuto všechny odpovědi nemám, ale věřím, že společně k nim dojít dokážeme.